Osmý ročník cyklo výletu na Smrk.
Již po osmé byl Oddílem lyžování na 29.6.2019 naplánován cyklo výlet ze Staropacké boudy v Rokytnici nad Jizerou na Smrk (1124 m.n.m.) v Jizerských horách.
Několik týdnů před naplánovaným termínem výjezdu panovalo v našem kraji letní slunečné počasí bez dešťů s tropickými teplotami přes 30 stupňů. I předpověď na poslední červnový víkend neměnila ráz předchozího počasí.
Vše nasvědčovalo tomu, že se nám konečně po dvou nezdárných letech podaří Smrk pokořit. Moc jsem se těšil na pěknou akci i na silnou účast cyklistů. Těsně před akcí muselo několik nahlášených cyklistů svoji účast z různých osobních a zdravotních důvodů odvolat. Jinak by byla plná bouda. Nakonec 12 odvážlivců nebyla až tak silná účast ale přesto docela slušná. O tom ale později.
Sraz byl tradičně v pátek 28.6.2019 od 18:00 hodin na Staropacké boudě. Každý se musel na boudu dostat jak může. Dan Frýba přijel na boudu autem stejně jako Vašek a Jana Šepsovi. Dalších pět cyklistů přijelo postupně během pozdního odpoledne a večer po vlastní ose na kolech. Jmenovitě Petr Vancl, Roman Hejl, Jirka Grafek a Jirka Kučera. Jako poslední dojel na boudu v 22:30 za pomocí čelovky Radim Karel. Tak nás bylo osm odvážných připravených na sobotní start. Říkáte si kde jsou ti další čtyři do výše zmíněných dvanácti. To vysvětlím hned. Ještě byli nahlášeni Šárka Haklová, Pavel „Berry“ Hakl, Eliška Hornichová a Radek Landfeld, kteří v pátek nemohli přijet na boudu a tak jeli v sobotu vlakem do Jakuszyc a sraz jsme domluvili na trase u polské chaty Górzystów. To je celkem těch 12 bikerů.
Večer jsme chvilku poseděli, probrali trasu následujícího dne a potvrdili start do etapy na 9:00 hodin. Vzhledem k tomu, že z 12 účastníků bylo 8 nováčků, kteří na Smrku na kole ještě nebyli, byla zvolená trasa ta nejsnadnější a pro nás již klasická. Jinak jsem měl připravenou trasu jinou, aby staří cyklobardi nemuseli na Smrk jezdit stále po stejné cestě. Teplota večer a v noci naznačovala, že počasí v sobotu bude pěkné a slunečné.
Sobotní ráno bylo krásné a slunce svítilo. To přispělo k tomu, že se bouda probudila brzy a všichni byli včas připraveni vyrazit. V klidu jsme posnídali z vlastních zásob, sundali kola ze stojanu (bidlo za barákem) a postavili se na start. Když zazněl startovní povel byl jsem překvapen, že je teprve 8:50 hodin. To bylo snad poprvé co se start na devátou podařilo splnit.
Jak jsem již psal trasa byla klasická. Od boudy jsme vyrazili směr Ručičky a hned nad zatáčkou jsme odbočili vlevo na svážnici a vyjeli na vrcholovou asfaltku Janovy cesty. Dále zkratkou na křižovatku Krakonošovy cesty s Kládovou cestou a po Kládové cestě až na Krakonošovu snídani. Zde se s námi rozloučila Jana Šepsová, která nechtěla jet Terexem a zvolila cestu podél Mumlavy a Mumlavského vodopádu, kolem harrachovské sklárny a po Staré celní cestě na celnici, kde na nás asi čtvrt hodiny čekala.
My ostatní jsme z Krakonošovy snídaně vystoupali na odbočku Pod Voseckou boudou a houpačkami Terexu dojeli také na celnici, kde na nás čekala Jana. Zde se již tradičně občerstvujeme pivem koupeným v místním stánku, ale letos tomu bylo jinak. Jana na nás celou cestu myslela a v Harrachově nám koupila plasťáka výborného Františka z místního harrachovského pivovaru ve sklárně. Stánek se tedy nekonal a všichni jsme si pochutnali na výborné šestnáctce.
Z celnice jsme již dále pokračovali všichni bez zastavení přes polské Jakuszyce, osadu Orle až k chatě Górzystów, kde jsme se dle plánu setkali se zbývajícími bikery. Uzrál čas na oběd a tak jsme se chvíli zdrželi a najedli se. Do závěrečných asi 10 km k dobytí Smrku jsme po jídle vyrazili v plné sestavě dvanácti cyklistů. Z Górzystówu jsme ostřeji stoupali po lesní asfaltce až na místo zvané Polana Izerska (965 m.n.m.) a zde odbočili vlevo na červené značení a po Telegrafní cestě stoupali již mírně až do horského sedla. Po krátké přestávce, abychom se dali dohromady, jsme odbočili opět vlevo a po kamenité, silně rozbité a nesjízdné cestě tlačili kola. Asi po kilometru tlačení do kopce jsme nasedli a státní hranici před Smrkem jsme podruhé překročili v sedle a na Smrk nám zbývalo posledních asi 500 metrů. Smrk jsme dobyli po asi 41 kilometrech v 13:40 hodin.
Po dvou letech se nám opět podařilo splnit plán výletu a čekal nás návrat zpět na Staropackou boudu. Trasa byla opět klasická kolem Nebeského žebříku přes Předěl kolem Quare a po Jizerské silnici do osady Jizerka. Po dosažení Jizerské silnice na nás čekalo překvapení v podobě Jarky Nypla, který nám přijel naproti aby nás podpořil. Pak nás provázel až na Jizerku. Hned na kraji Jizerky jsme se zastavili na jídlo v Pešákovně. Posilněni a odpočati jsme se vydali směrem na Harrachov a Staropackou boudu. Ještě před odjezdem z Pešákovny jsme se domluvili na dalším postupu. Někteří nechtěli jet přes Orle a preferovali cestu Martinským údolím a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny s tím, že se opět sejdeme v Harrachově. Teď můžu popsat cestu do Harrachova pouze pro naši skupinu. Z Pešákovny jsme odjeli po panelce a po nově opravené cestě sjeli ke Karlovskému mostu přes Jizeru a kolem Graničníku na Orle. Tady jsme odbočili hned vpravo, krátce vystoupali a mírným pohupováním jsme po příjemné cestě dojeli až na Mýtiny nad harrachovským nádražím. Čekalo nás čtvrté a to poslední překročení státní hranice z Mýtin domů a následný sjezd přes nádraží do Harrachova. Harrachov jsme projeli Anenským údolím a setkali se s druhou skupinou u lanovky na Čerťák. Krátce jsme se občerstvili v Pivnici U Krtka a vyrazili do závěrečného úseku výpravy. Kolem Ryzího potoka jsme projeli Rýžoviště až k Lesnímu zátiší, odbočili za boudou vpravo, přejeli most a vystoupali asi 1,1 km nejprudším stoupáním celého dne na čihadlo, kde jsme projížděli ráno krátce po startu. Na závěr byl pouze sjezd svážnicí a Kostelní cestou na Staropackou boudu.
Postupně dorazilo na boudu 11 cyklistů v pořádku bez jakýchkoliv zranění. Jeden nám chyběl. Byl to Jirka Grafek, který měl povinnosti doma a nemohl již zůstat na boudě. Proto již z Jizerky jel s Jarkou Nyplem po vlastní ose do Staré Paky. Touto cestou měl jednoznačně nejvíce ujetých kilometrů za celý den. Nevím přesně kolik, ale bylo to určitě něco kolem 110 km.
Jak jsem již psal, na boudě nás bylo 11. Postupně jsme uložili bicykly, převlékli se, provedli očistu a mohli se věnovat hodnocení akce. Počasí bylo stále krásné a teplé až do noci a proto jsme dlouho seděli venku u ohně, opékali co si kdo přivezl a povídali a povídali…
Závěrem hodnocení bylo nadšení všech účastníků z krásného dne, z ujetých kilometrů v nádherném terénu za skvělého počasí a radost z dobytí Smrku. No a co to znamenalo pro mě. Spoustu elánu a energie, že má přece jenom smysl něco pořádat pro ostatní.
Na závěr trochu statistiky a poděkování:
Ujetá vzdálenost asi 77 km s převýšením přibližně 1600 m.
Poděkovat musím všem zúčastněným cyklistům a zvláště nováčkům, že se nebáli zkusit zase něco nového. Podpořili naši akci a projeli s námi horské cesty za krásného počasí a vyjeli vlastní silou na nejvyšší kopec Jizerských hor.
Příště už nás čeká devátý ročník Smrku 2020. Pevně věřím, že bude zase pěkné počasí a Smrk se znovu podaří dobýt.
Pedálům zdar
Václav Šeps
Trasa letošního výletu je pro porovnání s předchozími ročníky na stejných stránkách. Jednotlivé ročníky je potřeba si dle libosti zapínat nebo vypínat.
