Vejšlap 2019

   Nastal konec prázdnin a to je čas kdy náš Oddíl lyžování pořádá „Vejšlapy“ po různých částech našeho kraje. Nejinak tomu bylo i letos. Na den 31. srpna 2019 jsme naplánovali pro nás zcela novou trasu ze Dvora Králové nad Labem do Lázní Bělohradu v délce něco málo přes 24 km.
   Vše bylo naplánováno, pozvánka zveřejněna kde se dalo. Otázka byla jaké bude počasí a tím pádem jaká bude účast. Celé léto bylo vedro jako na Sicílii a tak jsme věřili, že takové počasí vydrží i na náš den. Ostatně po loňském špatném a deštivém vejšlapu bychom si to zasloužili.
   V sobotu 31.8.2019 ráno bylo trochu chladněji než předchozí dny, ale bylo krásně jasno. Nic nebránilo tomu vyrazit na tůru. Odjezd byl naplánován v 8:33 hodin z nádraží ve Staré Pace přímo do Dvora Králové nad Labem. I přesto, že bylo pěkné počasí, se nás na nádraží sešlo pouze sedm statečných. Téměř prázdným osobáčkem nás staropacký rodák Milda Frýba vyvezl přesně dle jízdního řádu směrem do Dvora. Cestou jsme měli čas podrobněji probrat nastávající pěší výlet.



   Do Dvora na nádraží jsme přijeli v 9:15 hodin a pro mě nastala hned první nepříjemnost. Musím ale podotknout, že byla za celý den taky poslední. Při pokusu vytvořit společné startovní foto, šáhnu do baťohu a ono nic. Foťák zůstal doma na stole. No nic, vytáhl jsem svůj stařičký telefon a celý vejšlap musel fotit provizorně. Kvalita nic moc, však ono to je také na pořízených snímcích vidět.
   Po povinném společném startovním focení jsme se před nádražím chytli zelené turistické značky a vyrazili vstříc kilometrům. Ze začátku jsme mírně stoupali, nejdříve chvíli po silnici až do první serpentýny, kde jsme odbočili vpravo na pěšinu a dále po zelené lesem. Čím více jsme se nořili do lesa, tím více se v cestě i podél cesty objevovaly houby. Žádní měkouši ale hříbky, podhříbky, hřiby kováři a tak dál. Prostě hned na začátku se vejšlap zvrhnul na prach sprostou houbařinu a to jsme ani nemuseli opustit cestu. Alespoň nám cesta lépe ubíhala. Než jsme dosáhli horizontu pod Záleským vrchem, byla igelitka i bunda co by taška naplněny a nemuseli jsme si hub již dále všímat. Bylo ale těžké je tam nechávat. Nicméně jsme pokračovali dál nyní již po rovině a mírně z kopce bez houbaření, až jsme asi na 3 km přišli k přírodní památce Čertovy hrady. Je to rozsáhlé balvaniště z opravdu velkých pískovců, které jsou volně roztroušeny po lese. Některé balvany jsou jako malé skály. Vůbec jsem netušil, že blízko Dvora Králové je něco takového. Po prohlídce památky jsme pokračovali stále po zelené zvlněným terénem. Přešli jsme silnici a dále lesem až na turistické rozcestí u Zátluk (5,1 km). Odbočili jsme vpravo a po 100 m jsme přišli na místo bývalé tvrze Zátluky. Je to krásné klidové místo s malým rybníčkem plným malých i větších ryb a kvetoucích leknínů, který se dá obejít. Téměř uprostřed rybníčku je malý ostrov přístupný po dřevěném mostě, na kterém je postaven dřevěný altán s lavicemi a malým stolem. Chvíli jsme si tady poseděli, nasvačili se a užívali si klidu, ticha a pleskajících rybiček na hladině. Nádherné místo.
   Po odpočinku jsme vyrazili dobývat další kilometry. Vrátili jsme se 100 m zpět na rozcestí a pokračovali dále cestou po zelené značce. Přešli jsme opět silnici a pozvolně začali stoupat až na rozcestí (5,8 km). Tady jsme se napojili na červeně značenou „Cestu K. J. Erbena“, která nás má vést až do Lázní Bělohradu. Odbočili jsme na ní vlevo a již ostřeji stoupali lesem až k hornímu konci obce Horní Dehtov (6,5 km). Tady jsme také dle plánu dosáhli nejvyššího místa letošního Vejšlapu (489 m.n.m.). Je odtud krásný výhled na Zvičinu a vesničky na jejím jižním úpatí. Jak jsme vylezli z lesa a koukali do kraje, zjistili jsme, že se udělalo pořádné vedro. Dívali jsme se po okolí a sledovali kudy povede naše další cesta. Ta byla vidět dole pod Dehtovem. Další kroky na slunci nás vedly z kopce Dehtovem a už jsme se těšili až se zase zanoříme do lesa. Mezi poli pod Dehtovem jsme prošli kolem vysílače a opět lesem začali klesat kolem Zdobína až k Miletínským lázním (10,8 km). Prošli jsme kolem pramene živé vody a kaple sv. Jana Nepomuckého a pak již byl Miletín jako na dlani. Však už jsme se taky těšili na posezení u oběda a ochutnávku piva z místního minipivovaru. Na náměstí jsme to však měli ještě 2 km, ale i ty nám rychle uběhly.
   Na oběd jsme zašli na náměstí do Pivovarské zahrádky (12,9 km). Jídlo je sice bufetového stylu - hranolky, smažák, řízek s chlebem, tlačenka a podobné rychlovky. Za lepším jídlem by člověk musel hned vedle do Sousedského domu. My ale chtěli ochutnat jejich místní pivo přímo od zdroje. Dvakrát jsme ochutnali světlý ležák zvaný „Pytlák“ a můžu říct, že opravdu nebylo špatný. A jen tak ze zvědavosti jsme zkusili třetinku ochuceného medového piva s krásnou karamelovou barvou jak piva tak pěny zvaného „Medula“. Na chlapy bylo až moc sladké, ale ďučatům chutnalo. Test tedy proběhl, byli jsme najedeni a odpočati a mohli jsme se vydat na další štrapáci.
   Z náměstí jsme vyšli směr Lázně Bělohrad stále po červené Cestě K. J. Erbena, která po pár stech metrech odbočila vlevo do polí. Těmi jsme prošli až do Červené Třemešné (16,5 km). Odtud jsme chvilku stoupali po silnici kolem kostela sv. Jakuba Většího a sv. Ondřeje, na vršku odbočili vpravo a po rovině lesem došli až na známé poutní místo Byšičky s kostelem sv. Petra a Pavla (20,1 km). Tady to nešlo jinak než si sednout a kochat se pohledem na okolní krajinu bělohradska zalitou odpoledním sluncem. Málo naplat, je to krásné místo a ten klid, to je člověku hnedle líp. Tak jsme seděli, sledovali okolí a povídali a povídali. Až pohled na hodinky nás přiměl k odchodu do závěrečné části letošního vejšlapu. Z Byšiček jsme Hraběnčinou cestou sešli do Bažantnice, prošli centrem Lázní Bělohrad a skončili na bělohradském vlakovém nádraží (asi 24,1 km). Zbývalo nám necelých 10 minut do příjezdu vlaku. Byl přesný dle jízdního řádu a tak jsme v 17:10 odjeli směrem ku Pace.
   No a závěrečné hodnocení? Konečně nám přálo krásné slunečné letní počasí a to se pozitivně projevilo na celém putování. Prostě úžasnej vejlet! Jen si musím postesknout již poněkolikáté nad účastí. Ačkoli jsou podmínky nádherné a předpověď počasí vynikající, tak účast je stejně mizerná. Nejvíc mě ale mrzí, že z letošních sedmi turistů jsme byli pouze tři z pořádajícího oddílu a zachraňovat nás museli členové Velocipéd klubu a Klubu přátel turistiky z Nové Paky. Je zřejmě taková doba a ať se člověk snaží sebevíc, situace se nelepší.
   Do příštího roku nám všem popřeji stejně dobré počasí jako letos, stejně dobrý nápad s trasou vejšlapu a snad trošku více příznivců turistiky a poznávání neznámých míst v našem krásném kraji.