Petr Vojtíšek dal dohromady partu asi třiceti zájemců z Krkonoš a Podkrkonoší, z toho jedenáct ze Staré Paky. Zařídil všechno potřebné u Čedoku v Trutnově a začátkem března v roce 1981 již usedáme v Praze do letadla a přes Moskvu odlétáme na letiště Minerálnyje Vody pod Kavkazem. Odtud nás autobus odváží přímo pod Elbrus. Jsme ubytováni ve vesnici Těrskol, ležící severně od hlavního kavkazského hřebene, v horském hotelu Itkol. První tři dny lyžujeme na východních svazích více než tři tisíce metrů vysokého Čegetu. Zbytek zájezdu pak strávíme na jižním svahu nejvyšší kavkazské hory Elbrus (5 642 m.n.m.). Kabinová lanovka nás vyváží do třech a půl tisíce metrů nad mořem do stanice s názvem „Mir”. Odtud sjíždíme k dolní stanici „Azau”, jež je postavena v nadmořské výšce dva tisíce tři sta padesát metrů. Lyžování v téměř metrové vrstvě čerstvého prašanu bylo opravdovým zážitkem.

V restauraci na horní stanici lanovky MIR jsme se tehdy setkali s přemožitelkou Mount Everestu, polskou horolezkyní Wandou Rutkiewiczovou, která se zde zúčastnila zimního výstupu na Elbrus. Pořídili jsme si s ní i několik fotek na památku.



Pro značný úspěch prvního zájezdu a velký zajem dalších lidí, zorganizoval Petr Vojtíšek o dva roky později druhý lyžařský zájezd na Kavkaz, opět do střediska Těrskol. Zúčastnilo se ho tehdy pět staropackých lyžařů, členů Oddílu lyžování Sokol Stará Paka. Zatímco v době minulého zájezdu na Kavkaz končila kabinová lanovka na stanici Mir v nadmořské výšce 3500 metrů, tentokrát lyžaře vyvezla nová sedačková lanovka až do výšky 4200 metrů.



V dalším roce 1984 následoval společný lyžařský zájezd do Transylvánských Alp v Rumunsku.



Na jaře roku 1986 odlétáme na Kavkaz znovu. Tentokrát se místo našeho pobytu jmenuje Dombaj a od Elbrusu je vzdáleno asi šedesát kilometrů západním směrem. Okolní vrcholy zde sice nedosahují takových nadmořských výšek jako kolem Elbrusu, ale výhledy na zdejší vysokohorské hřebeny jsou vynikající.